Občas se mě lidé ptají, zda nebudu vyrábět koupelové soli. Moje odpověď je jednoduchá. „Nebudu.“ Vyrobit si koupelovou sůl je velice jednoduché a v základu laciné. Zvládne ji doma i úplný začátečník. Ráda bych vám tímto článkem dodala odvahu k tvorbě a poskytla základní informace. Budete si tak moci vytvořit solnou koupel na míru.

S péčí připravená solná koupel je schopná zrelaxovat naše tělo i mysl. Dovede nám dokonce dodat minerály. Celá řada minerálů se totiž do těla vstřebává skrz pokožku. Například hořčík, draslík vápník i zinek. Ale třeba takového železa se to netýká. To musíme získávat v potravě.

Solná koupel uleví od otoků, a to díky přirozenému osmotickému spádu. Doslova vytahuje přebytečnou vodu z tkání.

Pokud si do soli nakapeme pár kapek éterického oleje (doporučuji například levanduli nebo meduňku) příjemně provoní naše tělo a připraví nás na klidný spánek. Hmmm, to budou vyvoněné sny.

Tip: Před koupelí tělo osprchujte a umyjte, aby se lépe vstřebaly všechny užitečné látky.

 

Jaké soli zvolit?

 

Kuchyňská sůl

Pokud po přečtení tohoto článku budete tak moc natěšení, že budete chtít solnou koupel vyzkoušet hned, klidně sáhněte po obyčejné kuchyňské soli. I ta může posloužit k základní relaxaci a krátkému zastavení.

Běžná kuchyňská, takzvaná vakuová sůl se dnes vyrábí průmyslově ze solanky – slané vody, která se čerpá z hlubinných vrtů. Při výrobě se solanka chemicky čistí, aby se odstranily přirozené nečistoty i většina minerálů. Následně se zahřívá ve vakuových odparkách, kde se voda odpaří a sůl vykrystalizuje do drobných krystalků. Ty se odstředí, suší horkým vzduchem a výsledkem je velmi čistý a stabilní produkt.

Více než 99 % kuchyňské soli tvoří chlorid sodný. Právě díky tomuto procesu je levná, dobře dostupná a trvanlivá, ale z hlediska minerálního složení spíše „prázdná“. Ze zdravotních důvodů se navíc dodatečně jodizuje – přidává se malé množství jódu ve formě jodidu nebo jodičnanu draselného.

Pro rychlou domácí koupel poslouží. Pokud však hledáme sůl, která tělu nabídne i něco navíc, pojďme se podívat dál.

 

Sůl himalájská

O něco lépe je na tom sůl himalájská – přiznávám ale, že já sama se jí spíše vyhýbám. Kolem růžových krystalků, valounů a solných lamp se v posledních letech vytvořil doslova kult. Přisuzují se jí nejrůznější schopnosti – od zdravějšího solení, přes zpomalení stárnutí až po detoxikaci těla, lepší spánek nebo podporu meditace.

Himálajská sůl se ve skutečnosti nejčastěji těží v Pákistánu, v oblasti solného dolu Khewra. Nejde o jemné odpařování mořské vody, ale o hlubinnou těžbu podobnou dobývání uhlí, s využitím těžké techniky. Ročně odsud putují do světa statisíce tun soli, které urazí tisíce kilometrů – často do zemí, jež mají vlastních solných zdrojů více než dost.

Její typická růžovo-oranžová barva pochází především ze železa. Kromě něj obsahuje i další desítky prvků, ovšem pouze ve stopovém množství – dohromady tvoří zhruba dvě až tři procenta. Zbytek, tedy přibližně 97–98 %, je obyčejný chlorid sodný/kuchyňská sůl.

Úskalím himálajské soli je také časté falšování a vyšší obsah mikroplastů. Růžová barva automaticky neznamená vyšší kvalitu ani léčivý účinek – spíše atraktivní vzhled, který se dobře prodává. Růžová himalájská sůl je tak pro mě spíše marketingovým lákadlem s poměrně velkou ekologickou stopou než skutečným minerálním pokladem.

Od shora: mořská sůl, sůl z Mrtvého moře a Epsomská sůl

Mořská sůl

Mořská sůl už je z hlediska koupelí o poznání zajímavější. Vzniká přirozeným odpařováním mořské vody a zachovává si širší spektrum minerálů než soli předchozí.

Obsahuje mimo jiné i malé množství síranu hořečnatého, tedy Epsomské soli, a dalších stopových prvků. V koupeli podporuje hydrataci pokožky, jemnou detoxikaci a celkové uvolnění. Je lehce dostupná a představuje dobrý kompromis mezi cenou, kvalitou a minerálním obsahem.

Pro pravidelné solné koupele je mořská sůl velmi příjemnou a smysluplnou volbou – jak pro tělo, tak pro svědomí.

Epsomská sůl

Nyní se již dostáváme mezi mé oblíbence. Epsomská sůl je pro mě symbolem úlevy, regenerace a hlubokého uvolnění.

Svůj název získala podle anglického města Epsom, kde byl v 17. století objeven hořký pramen. Chemicky jde o heptahydrát síranu hořečnatého, tedy sůl bohatou na hořčík. Právě ten je velmi ceněný při svalové únavě, křečích a přepětí.

V koupeli ji ocení sportovci, lidé s namoženými svaly, ale i ti, kdo mají náročné dny a „těžké nohy“. Neobsahuje sodík, ale síru, která má jemné dezinfekční účinky.

Jen je dobré vědět, že Epsomská sůl je silně hydroskopická – snadno na sebe váže vlhkost. Uchovávejme ji proto ve vzduchotěsné nádobě a dopřávejme si ji vědomě.

Epsomská sůl

Sůl Kala Namak

Sůl pro fajnšmekry a odvážné. Tak bych nazvala černou sůl, známou také jako Kala Namak.

Jde o vulkanickou sůl s vysokým obsahem sirných sloučenin, které jí propůjčují její typickou vůni – připomínající vajíčka. Právě tyto sloučeniny jsou však zdrojem její mimořádné síly. Kala Namak má výrazné detoxikační účinky a tradičně se používá při lupénce, ekzémech, plísních i v boji s kožními parazity.

V koupeli působí intenzivně a očistně. Doporučuji ji kombinovat s výraznějším éterickým olejem, například tea tree nebo mátou peprnou, které její aroma příjemně vyváží.

I zde je na místě hlídat kvalitu, protože tato sůl se často falšuje. Pravá Kala Namak se na světle jeví spíše fialově než černě. Používejme ji s respektem – méně je zde rozhodně více.

Pro svůj „vaječný“ charakter se Kala Namak používá i ve veganské kuchyni, například v receptech na tofu „vajíčkovou“ pomazánku. Ochutnala jsem – a mohu potvrdit, že je to vynikající záležitost.

Sůl Kala Namak

Sůl z Mrtvého moře

A nyní královna mezi solemi. Sůl z Mrtvého moře má ze všech solí absolutně nejvyšší obsah minerálů a mimořádné regenerační účinky. Není divu, že už ve starověku byla považována za léčivý poklad – Kleopatra si prý u Mrtvého moře nechala vybudovat vlastní lázně.

Salinita běžných moří se pohybuje kolem čtyř procent. Mrtvé moře má přibližně třicet tři procent. Abychom tohoto poměru dosáhli v domácí vaně, potřebovali bychom zhruba třicet kilogramů soli. Já osobně si vystačím s asi 250 gramy a během koupele si vodu několikrát připouštím.

Těžba této soli je ekologicky náročná, a proto s ní zacházím opravdu jako s královnou. Dopřávám si ji jen výjimečně, svátečně – a s velkou úctou. I zde se bohužel objevují padělky. Pravá sůl z Mrtvého moře je díky vysokému obsahu minerálů na jazyku spíše hořká než slaná.

Univerzální recept na domácí solnou koupel

Budete potřebovat:

• 250 g vámi vybrané soli
• 10–15 kapek přírodního éterického oleje
  (levandulový – zde však pozor u osob s nízkým krevním tlakem, mátový, rozmarýnový, eukalyptový, palo santo nebo heřmánkový)

Postup:

Sůl nejprve důkladně promíchejte s vybraným éterickým olejem. Teprve poté směs vsypte do teplé lázně – olej se tak lépe rozptýlí a nebude plavat na hladině vody.

A teď to nejdůležitější: dopřejte si klid, ponořte se do tepla a vychutnávejte vůně. Nic víc není potřeba.

Upozornění k éterickým olejům:

Buďte opatrní u citrusových éterických olejů, které mohou způsobovat fytotoxicitu. Ideální je do koupele zcela vynechat, případně volit oleje s označením FCF. Zkratka FCF znamená, že éterický olej neobsahuje furanokumariny a není fotosenzitivní.

Malá poznámka k barvám:

Do solných koupelí osobně barviva nepřidávám – účinek koupelového rituálu je pro mě především o vůni, teple a minerálech. Pokud byste však zatoužili po barevném ladění, volte výhradně potravinářská barviva a používejte je velmi střídmě.